Sundance

Ženské rituály

Nedávno se mě kdosi ptal, jestli bych mohla vysvětlit, co že to vlastně na těch ženských skupinách děláme, o čem jsou, proč jsou a čím nás provázejí...tak jsem v rámci několika textů, které jsem tento víkend rozeslala, napsala i trochu málo o ženských skupinách, které s Petrou již druhým rokem vedeme.

Čas rituálu je časem posvátným, časem ke sdílení, uctění a místem pro samotné doteky duše. Je prostorem pro modlitby, pro naslouchání, tvoření, vzývání. V čase, který není časem a je oddělen od našeho běžného vnímání, lze potkat vlastní živel, sebe samu nespoutanou a svobodnou, naší divokou část, která vyje skrz vlastní tajné písně.
Ženské kruhy mohou být jedním z těchto míst…když přijde čas na rozpomenutí si na dávné cykly spojené s přírodou a ženským tělem, na kořeny hluboko posazené a pevné, na spojenectví mezi ženami, na kruhy sdílených zkušeností, radostí a strastí, lásky a krásy. Na sesterství, kdy každá z žen má své jedinečné místo a společně se učí talentům, vizím a přinášení darů, které nesou pouze ony samy, svým vlastním způsobem, svým autentickým projevem, svou vlastní zkušeností a moudrostí.

"Jakmile svou vlastní tajemnou krajinu spatříme, máme pocit návratu a celku. Už víme, že je tu místo, kam patříme."
Carolyn Hillyer

Jak pevně stojíme my ženy na svém území? Uvědomujeme si jej? Cítíme, že je to místo, kam patříme, odkud také tvoříme a otevíráme se impulsům zvenčí? Kde máme svou sílu a spojení s oním "velkým břichem"? S divokou vnitřní krajinou, kde lze nacházet posvátné prameny vyživující vody, kosti staré moudrosti, osvěžující mízu stromů, kde lze tančit a stát se rytmem pulsujícího života. Kde lze naslouchat intenzivnímu volání Země, lásky a života samotného, protančit se měsíčním světlem a stát se tou, která ví.

"Přicházíme na světlo v obnaženém úsvitu
Přicházíme tetované a pomalované spirálami zelených hadů
Přicházíme oděny v utkané šaty a s křídly ptáků
Přicházíme v rozevlátých cárech hadrů a s blýskavými šperky
Těch nejstarších kouzel něžně se držíme
Těch nejstarších kouzel něžně,něžně, něžně se držíme"
(Carolyn Hillyer)

Ženská píseň je syrová a přesto nádherná, každá ji nějak hledáme a když se nám o ní jednou zdá, už nikdy nepřestane být naší součástí…ve snech, v tvoření, ve shledáních. Je jako červená niť znící v těle a otevírající srdce nejen naše, ale také našich blízkých a milých.