Tento text pochází z vyprávění indiánských žen skupiny Nutka z ostrova Vancouver. Popisuje důležitý mezník v životě každé dívky/ženy, který byl takřka ve všech původních kulturách oslavován jako životní událost a to nejen pouze fyziologická. V naší kultuře bohužel tyto přechodové rituály nemají (zatím) prostor, nicméně je čtenářům, ale především čtenářkám tohoto webu nabízím jako inspiraci do života jich samých nebo života jejich dcer...

Baraka

úryvek z knihy, Dcery měděné ženy, Anne Cameronová)

"Není tak snadné stát se ženou, není to něco, co prostě nastane, když stojíš na jednom místě dost dlouho anebo když se v tvém těle začnou dít určité věci. Žena musí mít trpělivost, žena musí umět vytrvat, musí mít všechny možné znalosti, které nepřijdou samy od sebe jako nějaký dar z nebes. Pro všechno, co jsme se musely naučit, vždycky existoval důvod, i když někdy člověku došlo až po dlouhé době, k čemu to vlastně bylo dobré.

Když už jsi uměla všechno, co bylo zapotřebí a nastal Čas a měla jsi za sebou čas prvního krvácení a strávilas ho v domě čekání, nastala velká oslava. Byla z tebe žena. Každý věděl, že už jsi žena. A přijeli lidé odevšad, strýčkové, tety, bratranci, sestřenice, přátelé, a zpívalo se a tančilo a byla spusta jídla. Pak tě naložili do speciální kánoe, byla celá ozdobená nejjemnějším prachovým peřím, nejlepším peřím z hrudi vodních ptáků a tys tam stála, mělas na sobě ty nejlepší šaty a všechny znaky své rodiny a byla jsi strašně hrdá a šťastná. Vedeni prabábou zpívali všichni určitý popěvek a vyvezli tě na moře.
Když píseň skončila, prabába zazpívala modtlibu, svékla z tebe všechny šaty a ty jsi skočila šipku do vody. Loď se vrátila zpátky domů. A tys tam zůstala ve vodě úplně sama a musela si doplavat zpátky k vesnici..

Lidé tě vyhlíželi, zapálili na pláži ohně, a když tě konečně spatřili, začali zpívat píseň o vítězství o tom, že si odešla zaplavat dívka, ale domů se vrací žena. A ty ses vyhrabala z vody a mělas přitom pocit, jako bys měla nohy z kamene.
Snažila ses stát rovně, ale celá ses třásla vyčerpáním. A pak k tobě přistoupila prabába a přehodila přes tebe svou kápi a ty ses cítila strašně krásně. A od té chvíli jsi byla ženou, a kdyby ses chtěla vdávat, tak jsi mohla, a kdybys chtěla mít děti, tak jsi mohla, protože by ses o ně dokázala správně postarat.

A pokaždé, když nadešel tvůj čas měsíce, tak ses šla posadit do domu čekání a mělas čtyřdenní svátek nebo oslavu....